9.A na výletě aneb únik k Sázavě

1.den

Po úspěšném setkání na Hlavním nádraží jsme natěšeni na následujících 5 dní nastoupili do vlaku ve směru Senohraby. Cílovou stanici jsme málem přejeli, někteří vystupovali z vlaku v ponožkách, v jedné ruce boty a v druhé řízek. Cestou do Poddubí jsme poobědvali v Zlenické hospodě u řeky, kam jsme dopluli přívozem.


Odpoledne jsme prach z daleké pěší cesty smyli koupáním v Sázavě a proložili to volejbalem a fotbalem.


Po vydatné večeři (čočka nebo chléb s párkem) jsme si začali psát do ručně vyrobených deníčků své zážitky z uplynulého dne a každý každému píše do deníčku něco pěkného o něm. Poté jsme hráli hry a chystali dříví na oheň na další den.


No a s houstnoucí tmou se postupně všichni chystali k spánku, většina si ustlala pod širákem.

2. den

Zdravíme opět od Sázavy. Ranní probuzení pro "podširáky" bylo trošku krušné, někteří dokonce tvrdili, že bylo v noci pod nulou. :) Ale byli i tací, kteří byli v pohodě a zima jim nebyla.

Dopoledne jsme hráli hry ve skupinkách, chytali jsme zvířata, házeli frisbee na cíl, schovávali se a pak jsme vyrazili v tříčlenných skupinkách na závod v orientačním běhu. Při něm jsme dobyli i zříceninu hradu Zlenice, tzv. Hlásku.



Na pozdější oběd jsme vyrazili do bufetu Baštírna v nedaleké Senohrabské plovárně. Smažáček vzal u mnohých za své, někteří se pustili do velmi chutných langošů. A samozřejmě jsme se i koupali v Sázavě.

 

Po cestě zpět jsme přitáhli suché větve, které jsme si připravili na oheň. Byly buřty, chléb a oblíbené 3 sekundy v ohni opečené marshmallowny. A nechyběla ani kytara v rukou šikovné Zdenky a rozhodně nefalešný zpěv nás všech. Dobrou noc...

3. den

Středa za námi. A jaká byla??? Tedy dost mokrá. V ranní rose při dřívějším budíčku opět vylézali naši "podširáci" ze spacáků jako červíci a při ranním lehkém shonu a posíleni smaženými vajíčky jsme vyrazili na vlak do Hvězdonic, odkud jsme popojeli do městečka Sázava, kde začínala naše celodenní 16 km výprava na kánoích.


 

A začala hned nájezdem na první jez. Všichni to nakonec zvládli a bravurně překonali i další 4 jezy, někdy tedy s dopomocí, s vytřeštěnýma očima a chytající se bortů, kdy říďa slova "Nechytej se bortů" řekla snad stokrát, ale zvládli.  



Po cestě jsme narazili na jinou partičku, a to také deváťáků jedné ZŠ ze Studence. Byla legrace, dali jsme vodní bitvu, kdy bylo i pár lodí potopeno, pak se spojilo všech 20 lodí k sobě a proběhla soutěž v přebíhání po špičkách a zádích lodí. A z našich řad vyhrály Stellča, Áďa a říďa, chlapci makali hodně, ale o chlup se nepodařilo. A pak se chvíli zpívalo a jen tak jsme se nechali unášet proudem.

Nakonec nás přemohla žízeň, tak jsme se ještě vylodili u jednoho bufíku na malinovku. Do cíle jsme dorazili sice unaveni a s otlačenými zadnicemi, ale s velkým a dle dětí super zážitkem.
Ztráty byly minimální: od dvou párů pantoflí vždy jedna, dále celý pár bot zapomenutý při vylodění a jedny sluneční brýle. To se dá. Na životech ztráty nulové, jupííí.

A nyní už u ohně, opět nějaké buřtíky, zpěv a velmi oblíbená hra Městečko Palermo.


Mějte se pěkně, ale líp než my se mít určitě nebudete..cool

4. den

Ranní probuzení bylo opět slunečné a čekal nás pěší výlet do rodiště známého malíře Josefa Lady. Tím místem je obec Hrusice. Vyrazili jsme v 10 hodin, již obohaceni znalostmi orientací v lese, směrem na Senohraby a z nich do vytyčeného cíle do Hrusic.


V Hrusicích jsme si po cestě k památníku dali nanuka nebo limču, v muzeu nás přivítala příjemná paní průvodkyně, prohlédli jsme si dům Josefa Lady i s jeho replikami obrazů a také některé vlastní knihy jako Moje abeceda, Kocour Mikeš (ten byl přeložen celkem do 39 jazyků), O chytré kmotře lišce, Můj přítel Švejk - kreslený román, jehož text Lada vytvořil jako úpravu světově proslulého Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války pod své obrázky, a spoustu dalších děl.




Pak někteří ještě zakoupili pohledy, jiní turistickou známku a vydali jsme se do místní restaurace na oběd. Do chatek jsme dorazili již s hromobitím v zádech a pak již do večeře trávili čas společně v chatce a za bubnování deště na střechu jsme hráli různé hry, třeba opět Městečko Palermo nebo na mrkanou. Byla to legrace.

Po večeři ještě někteří vytáhli míč a v mokré trávě hráli fotbálek, zajímavý pohled na slajdující hráče.. :), doplnili deníčky a s kytarou jsme si zazpívali pár písniček. Na konec přišla na řadu písnička Pytlík, která rozesmutněla nejednoho z nás. Domů se nám nechce a už vůbec opustit třídu 9. A.

 

Za doprovodu kytary, to bylo fakt roztomilé, jsme si vyčistili chrup a už opět za deště ulehli do svých pelíšků. Dnes "podširáky" nemáme. Zítra na shledanou.

5.den

A jaký byl ten poslední den? Nikomu se domů nechtělo, ještě bychom si to tu klidně prodloužili. Ale všechno jednou končí. Tak jsme si ještě dopoledne zahráli nějaké venkovní hry - soutěžili jsme opět dvě skupinky proti sobě (Sluníčka a Hvězdičky), i když jsme byli namíchaní, ale bodíky jsme sbírali jen pro tu svou.

Pak proběhlo vyhodnocení celého týdne, dostali jsme ceny za orientační běh (vyhrál tým Kačka, Terka, Vašek), za skupinové zápolení a také za zvládnutí všech pěti jezů (pod jedním se sice jedna dvojice "cvakla"), ale všichni si zasloužili malou sladkou odměnu.



Pak už jen zabalit, poděkovat panu majiteli za pobyt a chutnou kuchyni a hurá směr Senohraby na vlak domů. Po cestě jsme zpívali, tak nám to pěkně rychle uteklo. Tedy musím se ale zmínit o přepadení nás po cestě SLEPÝŠEM. Tak to byl tedy pro některé nejmenované dívky takový šok, že to vypadalo tak, že v cestě tímto směrem rozhodně nebudou moci pokračovat.laughing Nakonec se pod třesoucími koleny nohy rozchodily a daly to.

 

V restauraci u nádraží jsme se posílili ještě dobrým obědem, prodloužili si odjezd o půlhodinku, a pak už dvoupatrovým vlakem frčeli dom. Máme skvělé zážitky, mnozí i poslední večer oplakali, ale budeme se snažit v budoucnu scházet a na společně strávené chvíle vzpomínat.

Tak ahóóój!