Haló, haló, hlášení z deníku žáčka z třetí a páté třídy!

1. den

Přijeli jsme v pořádku, ubytování pěkné, některým se podařilo vybalit, zatím spokojenost. Zahájili jsme „Velkou hru“ v družstvech. Konec hlášení bedřichovského rozhlasu.

PS: Vůbec se nám nestýská.

2. den

Dopoledne jsme zavítali na tajuplnou naučnou stezku, kde jsme luštili záhadnou tajenku. Během toho se naše mozkové závity pěkně zavařily, přesto jsme došli k zdárnému cíli. Odměnou nám bylo odpolední koupání. Nyní pokračujeme ve „Velké hře“. Soutěží tato družstva: za třeťáky: Upíři, Frankensteinovi, Mumie, Vlkodlaci, za páťáky: Příšerky s. r. o., Šišky.

PS: Zatím ještě nalézáme své věci. Situace na pokojích se stává nepřehlednou.

Vůbec se nám nestýská.

3. a 4. den

Konečně po včerejším výpadku se nám podařilo navázat spojení z důvodu velkého horka. Včera jsme hráli DISCgolf. Přemohlo nás jedno klíště, jinak se všechna družstva probojovala do cíle.

Horko, horko, proto další hra na lachtany v místním přírodním koupališti. Někteří za stín nabízí dosti vysoké sumy. Naštěstí v penzionu je i v noci celkem příjemně.

Dnešní vycházka nás zavedla k Prezidentské chatě, kde nás čekaly čtyři krásné kobylky. Rázem se z nás stali kovbojové a z nejezdců indiáni.

Při návratu jsme zdolali rozhlednu Královku, kde jsme si vyzvedli odměnu za Mravenčí stezku. Kochali jsme se výhledy na Liberec s dominantou Ještědu a nádhernou krajinou Jizerských hor. Suprovní den zakončil táborák a opékání buřtů. 

Sice proběhl bouřkový pokus, ale po pár minutách slunko vyhrálo. Nyní jdeme spát plní očekávání zítřejšího dne, kdy nás čeká Modrá stezka a lanové centrum.

PS: Přestáváme rozlišovat věci moje a jejich. Učitelé říkají, že to už nikdy nikdo neuklidí. 

PS: Máme dvě sádry. Naštěstí lékaři říkali, že zlomeniny zápěstí jsou lehké. Na druhou stranu máme novou plochu k malůvkám – sádry.

Vůbec se nám nestýská.

5. den

Ráno při probuzení k nám do Bedřichova vešel vodník. Kapalo mu ze šosu. Učitel dostal paniku, co bude s dnešním programem. 

Paní učitelka, chytrá horákyně, vzala vidle a rozprášila mračna, aby na naší cestě svítilo slunce. Vydařilo se. Než započal celodenní výlet za cestou k pramenům vody, dozvěděli jsme se informace o pověsti "Jak Bedřiška zachránila bludného ducha rytíře Dornsta".  Během naší cesty k pramenům vody jsme hledali odpovědi na otázky v pracovních listech, které má zdejší informační centrum nádherně vypracované. Naším zážitkem byla pěší jízda po neoznačené cestě pralesem. Cesta k cíli byla klikatá a dlouhá, ale nás statečné horaly nic neodradí a nezkazí nám ani dobrou náladu.

Největší bombou byla opičí dráha v místním lanovém centru, kde jsme se mohli stát opicemi, gorilami a Tarzany. I ti, kteří se zasekli, došli k zdárnému konci.

Dnešní den se nám líbil a byl pro nás odměnou. Uléháme a čekáme, co nám nadělí poslední dva dny pod střechou penzionu Diana a po okolí Bedřichova.

PS: Některé svršky již nejsou naše. Pozná se to podle toho, že nás táhnou nebo se v nich topíme.

Vůbec se nám nestýská

 6. den

 Co to je za rámus? Ne, to nejsme my, výskající děti, ale dnes se v Bedřichově konají závody horských kol.  Dnes každá třída vykonávala jinou dopolední činnost. My třeťáci, jsme s paní učitelkou chtěli zažít pocit výhry v pétanque. Koulelo se, koulelo, barevné klubíčko, ustup, ustup, slzičko, vyhrát se každému podařit nemohlo.

My páťáci jsme vyrazili k Viklanu pro razítko na kartu kvůli odměně. Máme třeťáky rádi, v podstatě jsme si každý jednoho adoptovali, proto jsme vzali razítka i pro ně. Na zpáteční cestě se vyzvedl ranec třeťáků, abychom utratili poslední poklad v peněžence (v obchůdku nás mají rádi) a vyzvedli si odměny v místním informačním centru.

Odpoledne jsme se užili vzájemný masakr ve vybíjené. Pohybové výkony některých hráčů zastínily výkony oscarových herců z filmu „Matrix“. Učitelé si odechli, že všechny prsty a ruce přežily.

Co se to stalo? Všude je klid. Učitelé ještě nevyhlásili soutěž „Koho neuvidím…“ a děti zmizely. Pozor, probíhá příprava na soutěž „Bedřichov má talent“.  Byli byste rodiče na nás hrdi, co všechno v nás dříme. Krásně jsme se pobavili. Vůbec nezáleží na tom, kdo vyhrál. Vítězové jsme všichni.

Uleháme a těšíme se na neděli. Doufáme, že budeme moci spát déle.
PS: Někdo nám už krade i pyžama. Po okolí putují jedny spoďáry, které nikomu nepatří.

Vůbec se nám nestýská.

7. den

Poslední den, učitelé propadají panice. Budeme odpoledne balit. Fenomén škol v přírodě – každý kufr svůj obsah zvětšil dvakrát. Do odpoledne doufáme, že to rozdýchají. My se jdeme bavit. Pokračujeme ve „Velké hře“, plníme úkoly (osmisměrka, morseovka, stopy atd.).  Máme poslední šanci nasbírat body.

Odpoledne udeřila hodina H a horor nastal. Musíme najít své svršky a svůj kufr a toto všechno zabalit. U některých by byl výstup na Mount Everest snazší. Výkřiky paní učitelko, pane učiteli se rozléhaly po celém Bedřichově. Názorná situace: Tři děti klečí na jednom kufru. Střídavě nacpou svršky z levé strany, aby tyto následně vyhřezly z pravé strany. Radostný výkřik Hotovo! Co to? Čouhaly nám spoďáry. Celá akce začíná znovu. Tři děti klečí na jednom kufru……………………………

UF! Snad máme zabaleno. Doladíme ještě večer. Teď hurá, čekalo nás vyhlášení Velké hry a zhodnocení pobytu v Bedřichově. Je jedno, kdo co vyhrál, ale důležité je, že jsme si užili legraci, upevnili vztahy a naučili jsme se něco nového.

Třešničkou na bedřichovském dortu byl karneval, na kterém jsme si zařádili.

Je večer, po odkrytí peřin se objevily další nezabalené svršky a učitelé doufají, že dnes půjdou spát. 

Tak tedy dobrou noc. Těšíme se na Vás

PS: Čí jsou tyto věci????????????????????? Už se nám trochu stýská.

8. den

Očekáváme autobus a v duchu si promítáme celý pobyt.

Třeťáci si, zvláště v lanovém centru, ověřili, v čem spočívá síla kolektivu a vzájemná podpora. Přesto, že některé holčičky, propadaly panice, povzbuzováním a radami – tedy společnými silami – je děti dostaly do cíle. Vypjaté situace se během pobytu vždy objeví. My jsme je zvládli na jedničku. (Na třídnické hodiny jsme nevstávali zbytečně, je vidět, že nám něco v hlavě utkvělo.)

Pro nás páťáky to byl poslední společný pobyt ve škole v přírodě ve stávajícím kolektivu. Po prázdninách se rozběhneme do jiných tříd a škol. Pobyt jsme si užívali s vědomím, že takovou druhou šanci bohužel nedostaneme. I zde byla vidět vzájemná podpora a pomoc. Umíme se o sebe opřít, ale také kriticky zhodnotit své chování a navzájem se usměrňovat.

Škola v přírodě se nám líbila. Učitelé ji přežili!!!! A my si odvážíme plno zážitků a vzpomínek.

Vaše děti