Ještě zapnout batoh, kufr a honem na vlak… sraz je v půl na hlaváku a pak frčíme na Sázavu. Vlak přistavený na poslední chvíli, hlavně nastoupit, místa najdeme až pak… je to narvaný, snad celá Praha jede na Vysočinu. Sedáme si, za okny pomalu ustupuje velkoměsto. Ve Světlé trochu nervák, aby nám neujel přípoj – naštěstí čeká, hurá… posázavským pacifikem spěcháme k Radosti - do Vlastějovic. Vystoupíme z vlaku a…. uhodí nás do nosu voňavej vzduch lesů a řeky. Nahodíme batohy a kráčíme po silnici, kde snad nikdy nic nejezdí, do blízkého kempu. Chatky máme pár metrů od Sázavy, honem na oběd a pak seznámení s řekou na vlastní kůži, míče přes sítě i do sítě – prostě relax po cestě. Večer pokus o táborák z mokrého dříví a ráno vyrážíme na vodu – řeka je skvělá, slunce je skvělé, všechno je skvělé – odrážíme, jedeme, stříkáme, skáčeme do vody (i dobrovolně), sjíždíme jezy, brázdíme peřeje, vybíráme vodu z kanoí, smějeme se…. Večer zase sítě a míče a spánek za zvuku šumící řeky. Ráno vody až moc, padá z nebe, míříme do Zruče – prohlížíme zámek, vodácké muzeum, zkoušíme kuličkové dráhy, život oslazujeme v cukrárně. Po obědě zdoláme samoobslužný přívoz a kráčíme retro procházkou k mlýnu, kde se zastavil čas…. U večerního ohniště filozofujeme i blbneme a pak přichází poslední noc za šplouchání Sázavy. Ráno balíme, uklízíme, povlečení dolů a ještě hoďku na hřištích a ahóój, Sázavo! - jedeme domů, ale na Tebe nezapomeneme…..