Milý deníčku 1,

poslední zamávání, zamáčknuté slzičky a vyrazili jsme vstříc novým zážitkům. Ten první nás čekal na čůrací pauze. Na odpočívadle se sešly autobusy snad z půlky Prahy. A všechny plné zážitkuchtivých dětí. Po vystání si předlouhé fronty na záchod, jsme museli prchat před jinými účami, které v duchu hesla - Je jedno čí, hlavně ať sedí počty - se snažily naplnit své autobusy. Unikli jsme všem nástrahám a ve správných autobusech jsme pokračovali v cestě.

Jsme v cíli. Dokonce vylezlo sluníčko, přivítaly nás naše instruktorky a začalo ubytovávání se.

Jako správné účastníky survivoru nás čekala první bojovka. Ne všechna místa na pokojích odpovídala původnímu rozpisu. Nastalo Škatule, škatule hejbejte se a problém byl vyřešen. Po pojmem škatule si, milý deníčku, představ děti, postele i kufry. Konečně byly chodby prázdné a mohlo začít vybalování.

Po obědě jsme poprvé nastoupili ve svých týmech - červení, modří, žlutí a zelení. Jsme promíchaní napříč všemi třídami a odhodlaní za svůj tým bojovat do roztrhání těla.

Nejprve nás čekalo pár seznamovacích sportovních her, kde jsme se oťukávali a vychytávali své skryté rezervy.

A je to tady. Po svačině družstva nastoupila k první disciplíně survivoru. Úkol - postavit co nejvyšší věž z krabic. Jenže, milý deníčku, ty krabice jsme museli nejdřív získat. Bylo nutné trefit kroužky na kužely,tím získat písmena, sestavit tajenku a proměnit vše za krabice. S to všechno v běhu, ve kterém se hráči střídali. Už začínají růst první základy věží. Patra přibývají a ….. červeným se věž zhroutila. Ostatní jen těžce skrývali radost. Věže rostou a …. padá modrá. Z červeného týmu uniklo škodolibé - Asi vítr, Máchale. Nevadí, začná se znovu stavět.  V týmu zelených zazněl povel Nedýchat. Za chvíli barva jejich kůže splynula se zelenou barvou šátků, ale věž roste. Najednou se ozvalo mohutné pfíúú, několik hráčů těsně před omdlením vydechlo a …. zelení začínají od nuly. Modří se drželi dlouho, ale stačil jeden neopatrný pohyb a po pádu věže musela zasahovat etická komise, která vydala varování, že zklamaný výkřik - Ty vole, néné - nepatří mezi povolené povzbuzovací prostředky.  

A jdeme do finále, věže stojí, rostou, družstva už našla ten správný grif . A v této chvíli se, deníčku, projevila výhoda smíšených družstev. Vyšší páťáci berou na ramena malé třeťáky a patra věží rostou.

Po závěrečném hvizdu musí všichni odstoupit a věž musí vydržet stát 30 vteřin.

STOP ! V tu chvíli svět zamrznul. Tedy vše kolem, jen některé věže ne.

Nevadí, první body jsou rozdané a v příštích soutěžích získáme další.

Po večeři můžeme nakupovat v bufetu. Co na tom, že máme plné kufry sladkostí maminkou s láskou zabalených. Tady ty v bufetu zakoupené samozřejmě chutnají úplně jinak, tak jaksi lépe. A mimochodem, deníčku, kdo nenakupuje, jako by nežil.

Při večerních aktivitách si každé družstvo nacvičilo svůj pokřik. Ještě jej budou dopilovávat, než jej představí na závěrečném ceremoniálu.

Se svými účami jsme na konci večera hodnotili průběh dne a čekaly nás malé dárečky ke Dni dětí.

No, a teď jsme se dostali do nejobtížnější a nejrizikovější části dne. Vyčistit zoubky, zalehnout a dobrou noc. No uznej, milý deníčku, to  ty naše úči nemohou myslet vážně. Dobrá, chtěly boj, mají ho mít.

Bohužel,  naše naivní představy. Nejvytrvalejší z nás zjistili, že kámoši postupně svůj boj vzdali a už tichounce oddychují. A těch pár vytrvalců pozice neubránilo. Jak říká Šedová  - V některých bojích, miláčkové, je vítěz předem znám.

Dobře, tak už těm účám dáme pokoj, ať nemusí kolovat po chodbách hotelu jak zmatené molekuly.

Dobrou noc, milý deníčku.  Copak nás asi čeká zí t  r    a  ? chrrr

Milý deníčku 2,

probudili jsme se do krásného rána. Hned nám tu pohodičku musely zkazit úči. No, řekni, milý deníčku, proč jeden příkaz za druhým - vyčistit zuby ( nejsme hlodavci ), uklidit ( když tu není maminka ), nachystat věci do školy. Co ? Věci do školy ? Nevhodný humor po ránu . Ještě že se učíme venku. Zdejší brouky, mouchy a žížaly určitě potěší informace o době pohusitské, násobilka nebo stavba věty.

Naše úči ale ještě nejsou úplně ztracené. Po svačině si můžeme zahrát přehazku, fotbal a jiné hry. Pěkně jsme se promíchali, nikdo se nepohádal a ke zraněním v zápalu boje taky nedošlo. Jenom jedna fotbalová čenichovka na chvíli vyřadila zapáleného fotbalistu, který, ač otřesen, se vrhl zpět do honby za kulatým nesmyslem ( jak říkaly holky ).

Když jsme u holek - mají neuvěřitelnou zásobu šminek, vůní a všlijakých zkrášlovadel, které průběžně testují. Hotel a široké okolí je zahalen do parfémového mraku, přes který si paprsky slunce jen těžce hledají cestu. Dobrou zprávou je, že v té vůňové mlze zabloudí i klíšťata a různé jiné hmyzí potvůrky.

Milý deníčku, proč nám rodiče koupili oblečení s příběhem ? Ponožky se klidně rozhádají, jedna se sebere a zmizí. Mikiny si taky žijí vlastním životem a zásadně  se vyskytují na nejneuvěřitelnějších místech. Samostatným příběhem jsou láhve na pití. Tak ty si už úplně dělají, co chtějí. A nikdy nejsou na místě, kam jsme je 100% odložili.

A top otázka - Jak může vršek od pyžama bez dovolení opustit pokoj ? ( Nejlepší odpověď získává nejlepší pozici ve frontě v bufetu - viz foto)

Survivor pokračuje bojem o imunitu. Tentokrát družstva musela zapojit kolektivní rozum, schopnost kombinovat, využít fyzickou zdatnost a velkou roli hrálo i štěstí ve hře Kámen, nůžky, papír. Museli jsme získat co nejvíce různě bodovaných kartiček, které jsme směňovali za srdíčka. Za 20 srdíček získalo družstvo šanci, ta mohla vést ke zisku 1 imunity. Počet imunit se projeví ve výsledném skóre.

Nedovedeš si , deníčku , představit, s jakým bojovým nasazením do toho družstva šla. Vypuklá bitva dokonce aktivovala zdravotníka, který začal nenápadně kontrolovat obsah své lékárničky. Povedený incident na sebe nenechal dlou čekat. Honba za body musela jít cestou necestou, polem nepolem, vodou nevodou. A právě ta voda, tedy bazén, byl ten problém. Útok jednoho z účastníků na zisk bodů zastavil pád do bazénu. Chvilka napětí, zdravotník v pohybu, který připomínal legendárního Mitche Buchannona …….. a nad hladinu se vynořuje rozesmátý obličej , přežil bez ztráty kytičky a první přeživší se stal hrdinou dne. ( a první místo vyhrává Šedová, která sázela na někoho z páťáků už 15 min po příjezdu ).

Svačinka, chvíle oddechu a jedeme dál. Turnaj v přehazce a pálkovací hře brännball. Opět o body pro jednotlivá družstva.

Dnes nemá zdravotník svůj den. Zborcený potem přebíhá mezi hřišti a snaží se dopočítat správného počtu nepoškozených končetin. Ufff, turnaje skončily bez úrazů.

Před večerním programem mnoho z nás využilo hoďku večerního klidu k odpočinku na pokoji. Bylo třeba nabrat sílu na opékání buřtů.

I tato akce vydařila. Kdo nechtěl buřtík, opekl si chleba. Joó, a jako předkrm jsme měli chleba s báječnou vajíčkovou pomazánkou. Buřt guláš by se nám prý v bříšcích popral s opékanými buřtíky. Je jedno, kdo by vyhrál, následky by mohly být nedozírné. Viď, deníčku.

U táboráku se stal zázrak. Celé naše osazenstvo dostalo velkou pochvalu. Deníčku, hádej od koho ? Ano, pst. Od té, jejíž jméno se nesmí vyslovovat. Pochvalu jsme dostali za super spolupráci v družstvech, starší pomáhají mladším, když je potřeba, pustí se ke slovu nebo do akce odborníci, vyniká týmový duch ve všech družstvech. Slušná práce, že deníčku.

Původně jsme, deníčku, chtěli účám vyhlásit pokračování uspávací války. Jenže, sprcha, vzájemná kontrola klíšťat, a vlastně celodenní zápřah………No, balíme to. Joó, a úči sledují Menšíka na Roland Garros. A dráždit hada bosou nohou, to nechceš.

Takže, milý deníčku, dobrou noc.

Milý deníčku 3,

doufali jsme, věřili jsme, ale předpověď počasí se, bohužel, vyplnila do puntíku. Lije.

Čehož úči hned využily a na celé dopoledne nás zavřely do školy. Ach, my ubohé dětičky. Aspoň nám daly přestávky.

Odpolední klid jsme opět strávili ve frontě do bufetu. Pravdou je, že v ní si aspoň nevyrobíme žádný průšvih.

Odpolední Survivor jsme zahájili venku. Déšť si dal pauzu. Úkol : Ve štafetách běhat pro písmena a na základně poskládat co nejvíce scrabble slov na téma survivor.  

Původně nevinná zábava se proměnila v horor. To víš, deníčku, mohou nás instruktorky 100krát nabádat k opatrnosti, boj o body je přednější.

Promáčená tráva přímo lákala k super dlouhým skluzům zakončených parakotouly, placáky a jinými nepojmenovatelnými akrobatickými variacemi. Zděšený zdravotník se slovy - Tady nebudu - zmizel v přilehlém křoví, ze kterého vyčuhovaly jen jeho boty a zdravotní brašna.

Jenže hru jsme museli kvůli dešti přerušit a dohráli jsme ji v budově.

Další aktivita začala slibně, ale opět nás zradilo počasí. V týmech jsme hledali nápovědy, podle kterých jsme měli uhádnout heslo. Čím víc hesel, tím víc bodů. A nemohou nám to udělat jednoduché, musí v tom být háček. Družstva hledala v hadech, kteří se nesměli rozpojit. Jinak následovaly trestné dřepy. Vždy každý první utíkal s nalezenou nápovědou na základnu, kde podle nich vyvozovali heslo. Když se všichni z hada dostali na základnu, měli jsme už hledat jednotlivě. Tuto část jsme už dohrávali v budově.

Milý deníčku, schválně posuď,  nejedná se náhodou o týrání svěřené osoby nebo dětskou práci ? Musíme si uklízet pokoje a ještě nám je bodují. Proč nebodují hned v 9 h, ale v nepravidelných časech, samozřejmě v těch nejnevhodnějších. My si uklidíme, ale ty naše věci nám asi dělají naschvály, jinak si to nedovedeme představit.

Po večeři jsme v týmech vytvářeli vlajky a pilovali pokřiky. Ty ale uvidíš, deníčku, až je představíme na závěrečném ceremoniálu.

Na toumto pobytu jsme pochopili význam některých přísloví. Např. Hlavou zeď neprorazíš.

Večerka je jako gravitace- prostě s ní nepohneš.

Můžeš stokrát šeptat, učitel má uši i za rohem .

Jistě pochopíš, milý deníčku, že jsme veškerý protiúčovský odboj vzdali.

Těšíme se na zítřek, dobrou noc.

Milý deníčku 4,

hurá, hurá, sluníčko se klube a slibuje pěkný den.

Školní povinnosti nás ale neminuly. Ty naše úči si prostě musí každý den aspoň chvilku zaučit. Aspoň dodržely slib, že jakmile dokončíme připravenou práci, můžeme jít za zábavou. Tak o takovém fofru se jim v běžné výuce ani nesnilo. Jupíí, jsme propuštěni. Tajné heslo : Sportuj, bav se, fandi. Ať nejsi uloven výukychtivými účami.

V odpoledním klidu začínáme pomalu balit. Smutný příběh, i když domů se moc těšíme. Jako první zmizely v kufrech školní věci, pak ty, které už určitě potřebovat nebudeme. Ovšem čestné místo ve skříních mají vyhrazené oblečky na večerní diskotéku.

Poslední odpoledne, poslední boj o body. Ještě repelentový filtr a vyrážíme plnit první úkol.

Na procházce po okolí musíme najít fotografie míst v areálu hotelu. Na těchto místech pak musíme hledat indicie, které nás dovedou k číselnému kódu, abychom mohli odemknout zámky, za kterými se ukrývají ruličky s body. Jenže pozor, deníčku, museli jsme vybrat a doufat, že právě ona rulička ukrývá co největší počet bodů.

Zde se opět projevila výhoda spolupráce a dělba práce. Fyzicky zdatnější - čmuchači - vyrazili do terénu a vyhledávali indicie, které na základně tzv. intoši vyhodnocovali.  Jsme dobří, deníčku. Všem týmům se podařilo zámky otevřít. Po rozbalení ruliček některé týmy výskaly, některé skrývaly zklamání. Ale co. Každý bod se počítá.

Po svačině jsme dohrávali turnaje, které jsme rozehráli v úterý . Zvláště v přehazce jsme téměř dokonalí. Naše rybičky, pískové skluzy nebo síťové blafáky by se od nás mohl učit i Ondra Perušič.

Po večeři už naostro balíme. Rozkaz zněl jasně - Na diskotéku pouze se sbaleným kufrem. Silná to motivace.

A teď už přišly ty chvíle sice krásné a plné očekávání , ale znamenající, že už je fakt konec.  

Při vyhodnocování bodování pokojů nebyla nouze o překvapení .  Kluci to celkově holkám nandali.

Diplom dostaly i slečny vychovatelky, velký potlesk provázel poděkování zdravotníkovi, hlavně za jeho starost o děti při nočních nevolnostních manévrech. ( Víš, deníčku, možná jsme měli poslechnout úči, když nás nabádaly, ať netláskáme sladkosti páté přes deváté ).

V této chvíli jsme už ale všichni fit a s napětím očekáváme začátek diskotéky. Děvčata vymašlená, vyvoňaná, vyšminkovaná. I chlapci vytáhli těžké zbraně- poslední čistá trika, kšilt frajersky dozadu. A je to tady ……. Jedééém.

Pohyby zpočátku ostýchavé začínají nabývat grády, nad hlavami se v rytmu míhají zaťaté pěstičky. No prostě ten správný rozjezd.

A v tom nejlepším je nejvhodnější doba na vyhlášení vítězů Survivoru. Chvilka napětí a vítězem se stávají Žlutí banáni. Těsně za nimi Krvavé šelmy a třetí místo urvaly Želvy Ninja. Sláva vítězům, čest poraženým.

Ale vlastně, milý deníčku, vyhráli jsme všichni. Zahráli jsme si, bojovali jsme a odnášíme si zážitky. Většinou to bylo tím dobrým navrch. Jistěže se objevily i trhliny, průšvihy, které ale  mohou zůstat zde.

I přes občasnou nepřízeň počasí lze celou akci hodnotit jako vydařenou.

Milý deníčku, ahoj v Praze.

P.S. Není ale jisté, zda s námi odjedou i všechna zavazadla. Buď se kufry za ten týden smrskly, nebo věci původně do nich vložené obrovsky zvětšily svůj objem. Ve hře je ještě varianta, že si do těch našich kufrů nalezly úplně cizí věci toužící po výletě do Prahy. Nezbývá než doufat, že ráno moudřejší večera ( tedy schopnější dobalit ).