Halloween, Día de los muertos, Samain, Dušičky… Po karnevalovém veselí koster, čarodějnic, živých mrtvých, strašidel, upírů…dospěly jazykové třídy ZŠ Glowackého ke zklidnění: tématu Dušiček. Příroda spolupracovala, nebe se pro tuto příležitost vhodně zatáhlo, jemně mrholilo, nastalo pravé “dušičkové počasí”. A naši žáci se zamysleli nad podobnostmi i odlišnostmi jednotlivých připomínání si Svátku zesnulých. Připomněli si, že i u nás se kdysi lidé oblékali do strašidelného oblečení, malovali si obličeje a umísťovali svíčku do lucerničky z vydlabané… řepy.

Bavili se o tom, jaké zvyky přineslo křesťanství, a které z nich jsou dodnes živé. Pátrali po tom, jak asi jednotlivé zvyky vznikly. A nakonec dospěli k otázkám. Můžu zapálit svíčku svému pejskovi, který mi před dvěma roky umřel? Můžu zapálit jednu svíčku více lidem? Co když mi ještě nikdo blízký neumřel? Má to smysl, když třeba po smrti nic není? Mexičané si prý - například právě kvůli vlivu Halloweenu - občas postesknou, že jsou “tak daleko od Boha a tak blízko Spojeným státům”.

Uplynulý týden na naší škole ukázal, že bychom se cizím vlivům jen těžko a zbytečně bránili. Dokáží přinést nový impuls, pestrost, inspiraci. Při debatě o Dušičkách naši žáci ale zároveň ukázali, že jsou schopní nezůstat na povrchu věcí, že je zajímá původ a smysl tradic a zvyků, že nad nimi umí přemýšlet. A co je stejně důležité, že si umí klást otázky. I ty těžké, na které si nakonec každý musí odpovědět sám pro sebe.

Mgr. Lucie Kratochvílová, PhD.