Při této formě výuky učitel nepředkládá žákům konečné hotové poznatky, ale vede je k tomu, aby si je sami prostřednictvím zkoumání, experimentování a pozorování sestavovali, třídili, vyvraceli či potvrzovali.

Naše téma hodiny tomu bylo nakloněno - osová souměrnost. Z kartonu papíru a špejlí jsme si vyrobili „bádací“ okénka, která nám usnadňovala určit, zda útvar je či není osově souměrný.   Pěkné jarní počasí nám přálo a vyrazili jsme ven, kde jsme hledali souměrnosti v přírodě - na plodech, listech, květech, přírodninách, domech, křídlech, rostlinách. Získané poznatky si žáci zapisovali do badatelských pracovních listů, ukázky listů, květů a přírodnin si vlepovali do protokolů. Zároveň do nich  rýsovali osy souměrnosti a listy či květy různě přehýbali, aby zjistili počet os souměrnosti. Bádání děti velmi bavilo a výuka matematiky přesáhla hranice jednoho předmětu, propojila ji s přírodovědou a pracovními činnostmi. Doufám, že si toho děti z dvouhodiny hodně odnesly a budou na ni vzpomínat 😊