Uběhlo 9 měsíců a třída 6.A se opět vydala tmelit kolektiv. Je nám spolu dobře, ale mohlo by nám snad být ještě lépe? To se teprve ukáže.

Naše cesta sice nebyla dlouhá (vedla do Hostivaře), ale přesto byla náročná. Kdo nejel s plně naloženým batohem na zádech v dopravní špičce pražskou MHD, tak nepochopí.

Hned po výstupu z autobusu začal program se skvělou trojicí instruktorů. Čekal nás vědecký experiment, skupinový víceboj a různé vědomostní a sportovní aktivity.

Nezastavil nás déšť, bouřka, hlad ani žízeň, a dokonce ani sádra na ruce, všechny úkoly jsme plnili na 100%. Nedbali jsme na „polní podmínky“ v podobě spaní na matracích ve společné místnosti a nedostatku sprch, protože nám došlo, že zážitky nemusí být krásné, hlavně že jsou intenzivní.

Program byl opravdu bohatý, naučili jsme se házet bizoní šlachou (a někteří i kančí), zlepšili se v ping – pongu, natrénovali jsme slackline (chůze po laně), vyzdobili si vlastní tašku a navštívili čajovnu, díky čemuž se z některých z nás se stali milovníci čaje a jiní už ho do konce života nechtějí ani vidět, natožpak pít.

Na závěr nás, stejně jako minule, čekalo mnoho emocí, slzy radosti i dojetí, omluvy a odpuštění, nekončící objetí, pocity štěstí, že jsme spolu a zároveň smutku, že už to končí.

A tak jsme odjížděli zase o něco více stmeleni a je třeba dodat, že tmelení není nikdy dost!

Mgr. Ivana Addarová a 6.A