V titulní roli Jaroslava Ježka se nám představil mladý talentovaný herec Radek Melša. Za svůj výkon v této roli byl nominován na Cenu Thálie 2025. A vůbec jsme se nedivili, jeho výkon byl vynikající. Nejen, že Ježka zahrál jako člověka, který přes všechna zdravotní omezení žil život vždy naplno, ale také výborně zpíval. Všechny Ježkovy písničky doprovázel živý Orchestr Konzervatoře Jaroslava Ježka, který nás přenesl do jazzové éry 30. let minulého století – i to byl krásný zážitek.

Představení zachycuje poslední roky Ježkova života, období, kdy společně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem (v podání Aleše Bílíka a Tomáše Havlínka) jsou nuceni emigrovat do USA. Zachrání si tím život, ale ztratí slávu, kterou zažívali doma v Československu. Jaroslav Ježek umírá jako neznámý uprchlík na Nový rok 1942 v New Yorku.

Samotná doba, ve které se děj odehrává, je vlastně taky jedním z hrdinů představení. Válka ovlivnila nejen život slavných V + W + J, ale i osudy dalších lidí s Jaroslavem Ježkem nějak spojených. Motiv probíhající války a pronásledování Židů nacisty prostupuje celou inscenací. Werichova žena Zdena nakonec kvůli svému židovskému původu s dcerou Janou emigrovala do USA také, dirigent Karel Ančerl emigraci odmítl a skončil s celou rodinou v Terezíně.

Mrazivé téma odlehčily nejen známé písničky, ale i typická komická čísla Voskovce s Werichem. Velmi zajímavá byla i scéna a světelné efekty.

A tak jsme se tentokrát nejen pobavili, ale také jsme se něco dozvěděli. Mnoho (i našich mladých) diváků ocenilo představení potleskem vestoje.