Rok se sešel s rokem, první poslíčkové Vánoc zaklepali na dveře naší školy a tradice předvánočních zájezdů odhodila celoroční přikrývku, pod níž dychtivě přežívá, a naplno pohltila 45 žáků a 3 dospělé, kteří se už už nemohli dočkat.

A tak je sedm hodin ráno, čtvrtek 7. 12., a my vyrážíme směr Německo. Tentokrát máme namířeno do starobylé Míšně a poté, jak jinak, do oblíbených Drážďan. První zastávka na poslední pumpě v Čechách nás brutálně vyvedla z omylu, že tento den jsme nápad s výletem měli pouze my. Téměř dvacítka autobusů z celé republiky a masakr před toaletami připomínající nám starším z minulosti známé fronty na banány či záclonové kroužky, svědčily o tom, že v Drážďanech asi sami nebudeme.

Předvánoční Míšeň je krásná, zámek tyčící se na kopci, v jehož areálu se uprostřed nachází starobylá katedrála, je zážitkem, na který se nezapomíná. Cestou zpět už byly otevřeny některé stánky na místním trhu, a tak mohly proběhnout první ochutnávky pečených klobásek, rozmanitých druhů štol či pražených oříšků a jiných pochutin. Avšak vidina plánovaných nákupů v drážďanském Primarku sálala z očí žáků natolik, že jsme raději bez okolků vyrazili vstříc davovému šílenství.

Do Drážďan jsme dorazili okolo poledne. Odzadu jsme prošli památným Zwingerem a zamířili starým městem okolo vyhlášené katedrály na největší vánoční trh, na kterém jsme, dle žáků, obětovali hodinu a půl pro ně tak vzácného času. Myslím si však, že to stálo za to. Jenom vůně linoucí se z pestrobarevných stánků aktivují chuťové buňky, o jejichž existenci nemá člověk do té doby ani potuchy. Rychlý přechod mraveništěm lidí a toužebně očekávaný rozchod před milovaným a mýty výhodných nákupů opředených Primarkem konečně nastal.

Nemohu Vám říci, jak to tam probíhalo. Původně i mne ovládla myšlenka návštěvy tohoto zařízení, snad i možnost zakoupení vánočního dárku v podobě svetříku se sobem či ponožek s rozzářeným Santa Clausem. Avšak pohled na nepřeberné hromady rozházených svršků, pohled na stokilové dámy, které si kvůli frontám na kabinky zkoušely spodní prádlo přes legíny či mikiny, a výkřiky typu „Táto, ty tepláky vem radši troje, unosíš to na dvorku,“ mě od původní myšlenky spolehlivě odradily. A tak my, dospělí a rozumní, jsme ten frmol jen z povzdálí blízké kavárny pozorovali.

A nastala hodina odjezdu. Na sraz dorazili všichni v pořádku a papírové tašky s názvem milovaného obchodu svědčily o tom, že byli téměř všichni úspěšní a mise Drážďany 2017 byla beze zbytku splněna.

Počasí krásné, cesta příjemná, Míšeň i Drážďany velkolepé. V autobuse jsme dali tu předvánoční výletní bestii spát, ale už teď spřádáme plány, kam nás příští rok zavede.