O svůj životní příběh se s námi podělil pan Milan Kroužecký. Dnes je mu 77 let a žije v Bohnicích kousek od naší školy.

Milan Kroužecký se narodil 21. srpna 1948 v Závišíně u Mariánských Lázní. V Závišíně vyrůstal na statku svého strýce, kde musel už jako malý pomáhat a vytvořil si tak velmi kladný vztah k přírodě a zvířatům. Ale také záporný vztah ke komunistickému režimu, který kvůli vlastnictví statku pronásledoval jejich rodinu. S maminkou chodil do kostela, je křtěný (jeho druhé jméno je Karel), dodnes je členem českobratrské církve.

21. srpna 1968 chtěl Milan Kroužecký s kamarády oslavit své 20. narozeniny, místo toho ale jezdili v gazíku po Mariánských Lázních a protestovali proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Uřezali rudou hvězdu na jednom z hotelů, přemalovávali vápnem ruské nápisy, s dalšími lidmi v ulicích se postavili ruskému tanku a vyhnali ho z lázeňské kolonády.

Po dokončení střední školy nastoupil pan Milan na vojnu, a to k pohraniční stráži v Aši. V roce 1970 byla jeho jednotka vybrána, aby na květnové přehlídce na pražské Letné doplnili Dunajskou pohraniční stráž z Bratislavy. Po výcviku na Slovensku a dlouhém nácviku v Praze, kdy bydleli ve stanech na strahovském stadionu, tak 9. května 1970 pochodoval pan Kroužecký na Letné před prezidentem Svobodou. Na vycházce se pak v námořnické uniformě procházel po Praze, lidé ho zastavovali a chtěli se s ním fotit. Prý si připadal jako Karel Gott.

Od roku 1975 pracoval pan Kroužecký jako vedoucí oddělení televizorů v nově otevřeném obchodním domě Kotva v Praze. A vydržel zde 20 let. Jako vedoucí obsloužil hodně známých lidí, vzpomíná například na Jana Wericha, slavné herce Janžurovou, Brodského či Bartošku. Zde zažil také sametovou revoluci. Přestože jim zakázali obchod zavřít, s kolegy se střídali, aby se mohli zúčastnit demonstrací na Václavském náměstí. Pan Kroužecký tehdy cítil velkou úlevu, ve svém životě poznal, co někteří komunisté umí. Přímo 17. listopadu 1989 večeřel se svojí sestrou v restauraci na Újezdě, když tam vpadli mladí lidé, jeden se zavázanou hlavou, že na Národní třídě mlátí studenty. Běželi se podívat, co se děje, ale policisté je zastavili u Národního divadla a dál je nepustili.

Pan Milan Kroužecký prožil velmi bohatý život. A přestože v něm bylo i mnoho pádů a bolesti, nikdy se nevzdal, protože podle něj život bez překážek není možný, největší umění je překonat překážky, vyrovnat se s nimi a mít chuť jít dál.

Náš tým připravil o životě pana Kroužeckého krátkou rozhlasovou reportáž, kterou si můžete poslechnout níže.