Už cesta z Prahy byla plná dobrodružství. Nejprve jsme se museli vypořádat s výlukou, poté nás čekal polský řidič autobusu, který se ale ukázal jako nejpřívětivější profesionál v celém Libereckém kraji. Doprovázely nás i neustále pískající dveře, které se mi během jízdy s pomocí ostatních cestujících povedlo zázračně opravit.

Původní plán ubytování v penzionu jsme změnili za nově zrekonstruované chatky, což se ukázalo jako skvělé rozhodnutí. V pondělí jsme už stihli jen prozkoumat okolí a zakončit den společnou hrou na schovávanou.

V úterý jsme vyrazili na Ještěd. Nejrychlejší skupina pod vedením paní učitelky Brabcové dorazila na vrchol za necelou hodinu. Během výstupu se objevilo i neoficiální téma celé ŠVP – vodní pistolky, které se brzy staly povinnou výbavou většiny členů 6.C. Občas se do rukou dostaly i pedagogickému dozoru. V 1012 metrech nad mořem jsme doplnili síly, udělali společnou fotku a poté sestoupili do Liberce a vrátili se do kempu.

Středeční program nás zavedl do iQLANDIE, kde jsme se zúčastnili workshopu 3D tisku. Každý žák si navrhl a vytiskl vlastní klíčenku. Od organizátorů jsme dokonce dostali pochvalu – prý jsme byli nejrychlejší skupinou za poslední tři roky. Zbylý čas jsme tak mohli využít na důkladné prozkoumání celé expozice, která zaujala úplně každého.

Ve čtvrtek jsme dopoledne strávili sportovně – hrála se beach přehazovaná, fotbal a několik odvážlivců (včetně třídního učitele) se dokonce vydalo do místního koupaliště. Odpoledne jsme se vypravili k vyhlídce Hajní kostel a ti nejrychlejší stihli cestou navštívit i místní vodopády.

V pátek jsme už jen sbalili věci, uklidili chatky a vyrazili zpět do Liberce. Právě zde nastal jediný drobný zádrhel celého pobytu – náš domluvený autobus byl již plný. Naštěstí se nás ujal jiný duchapřítomný řidič a dopravil nás blíže k městu, odkud jsme se do centra Liberce dostali téměř bez problémů.

Celý týden proběhl v pohodové a přátelské atmosféře. Děti si odnesly nejen nové zážitky, ale i spoustu společných vzpomínek, které naši třídu určitě ještě více stmelily. Nakonec musím ještě poděkovat pedagogickému dozoru – Bc. Elišce Brabcové za skvělou spolupráci a také paní Mourkové.