Letošní školní rok spěje nezadržitelně ke svému konci a první den jeho posledního měsíce je již tradičně spjat s oslavou MDD, která je na naší škole orámována sportovním dnem, do něhož se zapojují téměř všichni žáci, ovšem v rozdílných rolích. Nultý až šestý ročník, to jsou soutěžící usilující o co nejlepší výsledek. Žáci sedmého ročníku, to jsou průvodci. Každý z nich dostane na starost tři až čtyři nulťáčky či prvňáčky a vyzkouší si, jaké to je se o někoho pár hodin postarat. Nutno podotknout, že i ta největší „zlobidla“ z jejich řad plní roli „strýčků a tetiček“ na jedničku a ti malí jsou v jejich starostlivých rukách v naprostém bezpečí. Osmáci, ti plní roli nejdůležitější. Stávají se z nich někdy nekompromisní, někdy až příliš empatičtí rozhodčí, kteří na jednotlivých stanovištích hlídají fair play, pomáhají těm méně šikovným, hodnotí výkony a rozdávají body. Téměř dospělí deváťáci mívají vlastní program, avšak letos, kdy máme část osmáků na pobytu v Anglii, přišli ochotně a nezištně pomoci i někteří z nich. Nutno říci, že letos byli opravdu vítanou pomocí, bez níž bychom se neobešli.

Ráno v osm hodin vše začalo. Ze tříd se vyrojily stovky soutěžících, konkrétně hodně přes pět set. Postupně procházeli hmatovou zkouškou, kdy při absenci zraku odhadovali jednotlivé předměty. Poté přešli ke dvěma soutěžím zručnosti. První prověřila jejich odhad odskoku balónků, druhá jejich umění při házení kroužků na cíl. Pak následovaly tradiční šipky na korkové terče a házení tenisáků na přesnost. Na ploše školního hřiště si v podobě lukostřelby vyzkoušeli, jak těžké to měl zbojník Robin Hood, a hned poté přestoupili do role zarputilých florbalistů a snažili se několika pokusy zasáhnout malou branku. Při srážení plechovek polechtali svou hladinu adrenalinu a potom vyzkoušeli svou přesnost několika hody míčky se suchým zipem na cíl. Poslední soutěž prověřila nejen jejich zručnost, ale i koncentraci na výkon a soustředěnost. Hakysáky se měli trefit do malých košíčků, které byly umístěny na bříškách zavěšených dřevěných zajíců.

Díky příspěvkům SRPŠ bylo pro všechny připraveno bohaté občerstvení, které je každoročně asi tou nejlepší „sportovní“ soutěží. Dva sudy malinovky, téměř 750 porcí popcornu, stovky oplatek a věnečků, mísy sušenek, osmnáct kilo nakrájených pomerančů a tři plné krabice bonbónů se okolo jedenácté hodiny staly pouhou vzpomínkou. Mimochodem, velký dík Vám všem, kteří jste poslali pytlíky bonbónů, ty totiž nikdy nezklamou.

A pokud Vás zajímá, kdo byl vítěz a kdo poražený? Vyhráli všichni, buď byli první, druzí, nebo třetí. Každý soutěžící si odnesl diplom, sladkou odměnu a ti nejlepší i zlatou medaili. A ještě jednou vyhráli všichni. Dvacet minut po ukončení přišla průtrž mračen…

A ptáte-li se, co na to my učitelé? Kromě prima pocitu, že to všechny bavilo a užili si to, zjistili jsme jednu důležitou věc. Příští rok potřebujeme o jeden sud malinovky víc…

Fotogalerie