Z důvodu časové tísně a pouhých 45 minut jsme zvolili zjednodušenou verzi receptu: listové těsto, máslo a samozřejmě skořici – hodně skořice. Kluci a holky z „déčka“ se rozdělili do tří týmů a každý pojal výrobu skořicových šneků trochu jinak. Výsledek byl ale u všech stejný – plech plný sladkých dobrot, které zmizely ještě dříve, než zazvonilo na přestávku. Žáci si vše sami připravili, zamotali, nakrájeli a hlavně snědli. Procvičili si tak dovednosti, které nejsou úplně typické pro geografy, ale do života se rozhodně hodí.

Druhé pečení se odehrálo v rámci kroužku s poetickým názvem Čížkovi cesty časem. Jeho členové pekli společnými silami vánoční cukroví. Jelikož se na našich setkáních díváme na historii způsoby, na které v běžné výuce často nezbývá čas, bylo i poslední setkání letošního roku tematicky historické. Peklo se totiž Masarykovo cukroví.

Žáci si opět vše rozdělili sami – někdo vážil, někdo míchal, další hnětl těsto a všichni poctivě ochutnávali. Z cukru, mouky, másla, žloutků a ořechů vzniklo těsto, ze kterého se tvarovala malá kolečka. Původní plán byl takový, že si každý odnese několik kousků domů. Cukroví však školní budovu neopustilo – všechno se snědlo hned na místě.

Nezbývá mi nic jiného než všem poděkovat za jejich práci a popřát vám krásné a klidné Vánoce.