Ještě, než jsme mohli do lesního království vůbec vstoupit, čekal nás důležitý obřad. Každý správný návštěvník se totiž musí nejprve „zbavit člověčiny“. Děti si proto promnuly v rukou voňavé listí, ovoněly se jeho vůní a symbolicky tak smyly vše, co do kouzelného světa lesa nepatří. Teprve potom se mohla otevřít brána do království stromů. Děti si symbolicky nasadily na hlavu lesní korunu ticha, aby v lese nekřičely a nerušily plachá zvířátka, a za hlasitého kvákání žab sestoupily po dlouhých dřevěných schodech do tajemných mokřad.

Děti čekal krásný program. Na chvíli se staly průzkumníky i ochránci přírody. Poznávaly různé druhy stromů a zapojily nejen oči, ale i ruce. Hmatem hledaly přírodniny různých tvarů a dávaly je do pytlíku, ostatní potom hádaly, co mají přírodniny společného.

Velkým dobrodružstvím bylo objevování toho, co jsou mimikry. Děti se dozvěděly, jak se některá zvířata umí dokonale schovat před predátory, a samy se proměnily v lesní detektivy, když hledaly deset pečlivě ukrytých zvířátek v korunách stromů a ve křoví.

Skutečné nadšení vypuklo ve chvíli, kdy děti dostaly od lektorky lupy. Rázem se z nich stali malí vědci zkoumající každý centimetr okolního světa. Pod zvětšovacím sklem ožil fascinující mikrosvět plný mravenečků, brouků a dalších drobných obyvatel lesa. Velkou pozornost vzbudila také ptačí vajíčka. Akorát počasí se rozhodlo otestovat naše odhodlání, a tak občas sprchlo a pláštěnky se staly módním hitem dne. Dětem to však vůbec nevadilo a z Toulcova dvora odjížděly plní zážitků.