Po příjezdu do Mauthausenu jsme se společně s dalšími školami z Prahy 8 vydali na pietní akci k památníku, nacházejícímu se vedle tzv. „České zdi“. Zde byl položen věnec a minutou ticha uctěna památka obětem koncentračního tábora, a zvláště pak 294 českým odbojářům a dalším osobám, které byly nějak spojeny s parašutisty, kteří spáchali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Jmenovitě byla zmíněna i tehdy čtrnáctiletá Jindřiška Nováková, která byla přibližně ve stejném věku, jako naši deváťáci na exkurzi. Také ona byla nacisty bez soucitu popravena.
Po pietní akci byl pak již prostor na prohlídku celého tábora. Prohlédli jsme si památníky nejrůznějších národů, které lemují prostranství před branou do tábora. Řada z nich se nachází na okraji strmého srázu, který tvoří stěnu žulového dolu vedle tábora. Samotný sráz je známý jako „stěna parašutistů“, kde se dozorci bavili shazováním vězňů do hlubin dolu. Na jeden ze symbolů Mauthausenu, schody smrti, po kterých vyčerpaní vězni vláčeli nalámané žulové kvádry ven z lomu, jsme se podívali jen z dálky. Přístup do lomu je již několik let uzavřen. Přesto i pohled z uctivé vzdálenosti jistě stačil na to, abychom si dokázali představit, co se na těchto místech odehrávalo.
Uvnitř tábora jsme si prošli nejprve několik zachovalých vězeňských domů, a pak již následovala hlavní budova. Jako příprava na to, co uvidíme, nás čekala nejprve výstava fotografií, dochovaných artefaktů a hlavně skic od samotných přeživších vězňů, vyprávějící hrůzy každodenního života v táboře z první ruky. Pak jsme se již přesunuli do sklepních prostorů. Na pietním místě v hlavním krematoriu jsme si tiše prohlíželi památeční destičky se jmény zemřelých. Nechyběly jména písničkáře Karla Hašlera nebo profesora Jana Vážného. Silně zapůsobila také místnost jmen s obrovským seznamem obětí, a nakonec nechyběla ani plynová komora Mauthausenu, chladící místnost na těla a druhé krematorium.
Cesta do Mauthausenu byla dlouhá, ale pro účastníky to byla dozajista silná a nezapomenutelná zkušenost. Je stále nutné si připomínat hrůzy minulosti, aby se nemusely opakovat v budoucnosti.
